Rok s krtkem
Třída včelek
Knihy
rok-s-krtkem.jpg

Bonus

Co se do knihy už nevešlo:

19. Krtek a vrabec

                   Sluníčko příjemně hřálo. Krtek ležel na své hromádce blízko šípkového keře, vyhříval si svůj kožíšek a slastně zavíral oči. Za chvilku něco zašumělo ve vzduchu, větvička šípkového keře se rozhoupala a z keře se ozvalo: „Ach, jo! Už nebudu nikdy veselý. Už se nebudu radovat ze sluníčka a z voňavých květů.“. Krtek to slyšel, otevřel oči a podíval se tím směrem, odkud se to smutné naříkání ozývalo. Na šípkové větvičce seděl malý vrabec a znovu si povzdychl.

„Proč si tak smutný, vrabečku. Co se ti stalo?“ ptal se vrabce krtek.

„Víš krtku, mám kamarádku vlaštovku, kterou mám moc a moc rád. Na podzim odletěla do teplých krajů a ještě se nevrátila. Všichni ptáci, kteří odlétali s ní, se už dávno z teplých krajů vrátili, ale vlaštovka tu ještě není. Mám o ni veliký strach.“ naříkal vrabec a sedl si vedle krtka. Krtek vrabečka hladil po hlavě a utěšoval jej: „Neboj se, vrabečku, vlaštovka se ti vrátí. Vlaštovky a slavíci se vracejí později. Vydrž, uvidíš, že všechno dopadne dobře!“

Vrabeček si utřel křidélkem slzy a usmál se na krtka.

„Jsi tak hodný, krtku. Dovedeš mne tak hezky potěšit. Věřím ti, že všechno dobře dopadne.“ řekl vrabec a pohladil krtka po ruce.

Celý týden krtek vrabce neviděl. V neděli, když šel k zajícovi, uslyšel nad hlavou veselé cvrlikání. To vrabec si zpíval tu nejveselejší písničku. Jak viděl krtka, hned k němu slétl a vyprávěl mu, jak to všechno vlastně bylo.

Vrabec a vlaštovka byli velcí kamarádi. Celé léto, když sluníčko hodně hřálo, si spolu hráli ve vzduchu na honěnou. Někdy honil vrabec vlaštovku a jindy honila vlaštovka vrabce.

Na podzim, když sluníčko už hřálo méně, se museli oba kamarádi rozloučit. Všechny vlaštovky totiž odlétaly do teplých krajin a vrabci zůstávali doma.

zimě byl tedy vrabec sám. Sluníčko už skoro nehřálo, padal sníh a často byl mráz.

Vrabec vzpomínal na vlaštovku: „Jestlipak má v teplých krajích dost much a nestrádá tam hladem jako já!“Ale i když mu pak děti z mateřské školky začaly sypat zrníčka do krmítka a vrabec už neměl takový hlad, nebylo mu v zimě dobře.

Začalo jaro. Sluníčko začalo více hřát, sníh už roztál a pod keři rozkvetly sněženky, bledule a později i fialky. Ptáci se začali vracet z teplých krajů. Nejprve přiletěli skřivánci.

„Neviděli jste po cestě vlaštovky?“ ptal se jich vrabec.

„Ne, neviděli.“ zašvitořili skřivani.

Když se z teplých krajů vrátili špačci, ptal se jich vrabec:“Neviděli jste po cestě vlaštovky?“

„Ne, neviděli.“odpověděli špačci.

Po špačcích se vrátili čápi.

„Neviděli jste po cestě vlaštovky?“ ptal se i jich vrabec.

„Ne, neviděli.“zaklapali zobáky čápi.

Vrabec začal být smutný.

 „Ta moje vlaštovka se snad k nám nevrátí!“ seděl na větvi rozkvetlé jabloně a smutně vzdychal. Hlavu měl svěšenou mezi křídly a vzpomínal na svou kamarádku vlaštovku.

„Proč si tak smutný, vrabečku?“ozvalo se za ním. Vrabec se ani nepodíval, kdo se ho ptá a smutně odpověděl: „ Měl jsem kamarádku vlaštovku. Celé léto jsme si spolu hráli, na podzim jsme se museli rozloučit (protože odletěla do teplých krajů), v zimě jsem na ni vzpomínal a teď na jaře ji každý den vyhlížím, kdy se vrátí. A ona ještě nepřiletěla. Bojím se, že už na mě zapomněla!“dokončil hořekování vrabec.

„Ty můj milý vrabče, vždyť už jsem tady!“ozvalo se zase za vrabcem.

Vrabec otočil rychle hlavičku a opravdu, na větvi seděla jeho milá kamarádka vlaštovka. Oba se radostně objali křidélky. Vrabec byl šťastný! Jeho vlaštovka se mu vrátila.

A sluníčko začalo ještě více hřát a všechny keře a stromy rozkvetly. Vždyť bylo jaro.

 Myšlenková mapa

Nabízené činnosti

Poslech úvodní pohádky

Vyprávění doplňuje učitelka obrázky „letního, podzimního, zimního a jarního slunce (viz. Krtek a sluníčko) a obrázky vystupujících ptáků.

Vrabci honí vlaštovky

Kluci se stávají vrabci z pohádky a děvčata jejich kamarádky – vlaštovky. Učitelka ukazuje obrázky těchto ptáků. Pokud zvedne nad hlavu obrázek vrabce, honí vrabci vlaštovky a naopak.

Poznáváme ptáky z pohádky

Děti sedí v kruhu. Učitelka řekne první větu z pohádky. Dítě po její levici pokračuje ve vyprávění. Každé dítě, které je na řadě, přidá další větu. Kteří ptáci se na jaře vracejí z teplých krajů k nám? V kruhu jsou rozloženy obrázky ptáků. Každé z dětí si vybere jeden obrázek, dá si ho do kapsičky na krku a stává se tímto ptákem. Učitelka pověsí na jednu stranu třídy obrázek krmítka, na druhou obrázek Afriky (viz. Jak se krtek loučil s čápem). Učitelka ukáže nad hlavou „letní sluníčko“ – všichni ptáci jsou u nás – děti běhají v prostoru herny. Zvedne-li nad hlavu „zimní sluníčko“, děti – stěhovaví ptáci se shromáždí u obrázku Afriky a děti – přezimující ptáci se shromáždí u obrázku krmítka. Kontrola správnosti úsudku dětí. Hra pokračuje. Učitelka zvedne „podzimní slunce“. Přezimující ptáci stále běhají po třídě, stěhovaví krouží kolem obrázku Afriky. „Jarní slunce“ ptáci vyletí od krmítka a běhají po třídě a ptáci z Afriky se k nim přidají.

Kdo je největší

Rozdělíme předešlé ptáky podle vzrůstu na vysoké, menší, nejmenší.

Vlaštovičky se vrací z teplých krajů

Seznámení s básní:

Vlaštovičky

Vlaštovičky, vlaštovičky, povídalky, švitořičky,

už nám z dálky jaro nesou, na domov se celé třesou.

Prohlédly si, kde co leží, hnízda, dvorky, špičky věží.

 Pak spustily naříkání: Tři vidličky chybí, páni.

Tři vidličky, tři vidličky, pokřikují na lidičky.

Hudební zpracování na CD Ententýky.

Jak poznají vlaštovky svůj domov? Před odletem do teplých krajů zakrouží několikrát celé hejno vlaštovek nad místem, kde měly postavená hnízda, aby si zapamatovaly, jak jejich domov vypadá. Učitelka rozmístí po třídě obrázky různých krajin. Děti se stávají vlaštovkami, které krouží po třídě. Na povel například: „Vlaštovky, váš domov je vesnice s rybníkem.“ Děti se shromáždí u tohoto obrázku.

Na neznámého ptáka

Prohlížení encyklopedií, knih o ptácích, obrázků s ptáky.

Děti se rozdělí do 4 skupin. Každá skupina bude zástupcem, zatím neznámého ptáka a dostane obrázek prostředí, ve kterém pták žije. O svém ptáku se dozví děti tyto charakteristiky: 1. skupina – žiji u rybníka, brodím se ve vodě a lovím rybky a žáby (obrázek břehu rybníka s rákosím); 2. skupina – mám veliké hnízdo na vysokém, mohutném stromě, chutnají mi zajíčci, bažanti, myši, které roztrhám (obrázek velikého hnízda na vysokém stromě); 3. skupina – většinu života plavu ve vodě, kde lovím červy a vodní hmyz (obrázek vodní hladiny); 4. skupina – stavím si malá hnízda ve větvích stromů a keřů. Živým se drobným hmyzem, housenkami nebo semínky. Umím krásně zpívat.

Učitelka ukazuje 4 obrázky zobáků a spolu s dětmi určuje, kterému ptáku by byl zobák užitečný vzhledem k jeho potravě a prostředí ve kterém loví (např. dlouhý úzký zobák – mohl by pták s tímto zobákem roztrhat živočicha, nepřekážel by mu, když by seděl v malém hnízdě mezi větvemi keřů…). Stejně postupujeme s přiřazováním ptačích nohou. Pokud děti ve skupině uznají, že obrázek zobáku nebo nohy patří jejich ptáku, učitelka jim obrázek předá. Na závěr činnosti dostane skupina obrázek svého ptáka a zkontroluje si tak, zda zobák a nohy určily správně. 

Na ptáky

Děti z každé skupiny (viz. Na neznámého ptáka) charakterizují pohybem svého ptáka. Učitelka ukazuje nad hlavou obrázky 4 přírodních prostředí (viz. Na neznámého ptáka). Pohybují se jen ti ptáci, kteří v tomto prostředí žijí. Učitelka položí na koberec malé obrázky hrabošů, žab, housenek, červíčků, ryb…Děti ve skupinách dostanou kolíky na prádlo, hledají obrázek s potravou typickou pro jejich ptáka a kolíky- zobáky obrázky sbírají.

Ptačí peří

Prohlížíme si různé druhy ptačího peří, které se liší tvarem (peří rostoucí na těla, na křídlech, na ocase) a barvou. Foukáme do peříček, hladíme se jimi.

Poznáš, kdo jsem?

Hru začne učitelka, která představuje neznámého ptáka. Postupuje od všeobecných vlastností ke konkrétním. Např.: Jsem pták. Mám bílo-černé peří. Mám dlouhé nohy se čtyřmi prsty. Mám dlouhý, úzký zobák. Živím se žábami. Hnízdo mám na komíně.

K lepší orientaci jsou před dětmi rozloženy obrázky různých ptáků. Po učitelce se stane neznámým některé z dětí. Hra slouží k procvičení nových poznatků.

Rybník s husami a kachnami

Učitelka na koberci vytýčí pomocí provazu rybník. Děti se rozdělí do dvou skupin. Jedna skupina se stane kachnami, druhá husami.  Husy budou reagovat na jedno tlesknutí, kachny na dvě plesknutí. Když učitelka řekne:“Do vody!“ a tleskne jednou, skočí husy do rybníka. Když řekne stejnou větu a tleskne dvakrát, skočí do rybníka kachny. Podobě děti reagují na věty:

„Z vody ven!“, „Jděte se napást!“, „Ponořte hlavu pod vodu!“.

Pták z hlíny

Ze samotvrdnoucí hlíny si vyrobíme kouli a váleček (hlavu a tělo ptáka). Jako krk a zobák nám poslouží stéblo z kukuřice nebo z obilí. Na krátkou větévku zavážeme vlasec, který pomocí jehly protáhneme tělem, krkem a hlavou ptáka. Do těla a navrchol hlavy zapícháme barvené prachové peří.

Sameček hledá samičku

Aby se mohlo narodit ptačí miminko, musí setkat se ptačí tatínek s ptačí maminkou. Ptačí sameček dělá všechno proto, aby se samičce zalíbil. Někteří samečkové mají proto krásné, barevné peří, které dávají samičce na odiv (páv), druzí samečkové spolu zápasí (tetřev), jiní zase krásně zpívají.

Hlasy ptáků

Děti poslouchají zvukové nahrávky hlasů vybraných ptáků. Učitelka ukazuje obrázky těchto ptáků. Děti si zkouší převést ptačí popěvek pomocí slabik do „lidské řeči“. Domluvíme se na jedné slabice pro daného ptáka. Učitelka vyslovuje tyto slabiky a děti si běží stoupnout k obrázku ptáka, který se takto ozývá.

Poslech hudby

Vivaldi – Jaro, ptáci. Děti poslouchají vleže. Co sis při poslechu představoval?

Ptáčku, jak zpíváš?

Jedno z dětí jde za dveře. Učitelka ukáže na některé dítě. To se stane ptáčkem. Všechny děti si položí hlavu na koberec, aby jim nebylo vidět na ústa. Zavoláme dítě, které bylo za dveřmi. To se zeptá: „Ptáčku jak zpíváš?“. Odpoví mu určený ptáček nějakou ptačí slabikou (ku-ku, píp-píp, čim-čarára). Hledající opakuje otázku (na kterou ptáček vždy odpoví) tak dlouho, dokud ptáčka podle zvuku nevypátrá.

Zásnubní tance ptáků

Některý druh ptáků (pokud se sameček samičce líbí) pak spolu tančí – něžně se jeden druhého dotýká různou částí těla (děti pozorují zásnubní tanec z DVD). Učitelka pustí vhodnou vážnou hudbu, děti utvoří dvojice a děti předvádí „zásnubní tance ptáků“ (něžné, vzájemné dotyky).

Samec a samička

Jaký jsem?

Děti hledají po třídě schované obrázky ptáků. Kdo najde jeden obrázek, jde si sednout do kruhu. V kruhu učitelka ukazuje na děti a ty říkají, jakou vlastnost pták na jejich obrázku má. V 2. kole jmenují jinou vlastnost ptáka. Učitelka zrychluje tempo ukazování.

Ptačí hnízda

K čemu potřebují ptáci hnízda? Kde si hnízda staví? Jak hnízda vypadají? Prohlížení encyklopedií, knih o ptácích, obrázků s ptačími hnízdy.

Hledej moje hnízdo

Učitelka rozloží na zem obrázky ptáků. Ukáže dětem obrázek ptačího hnízda a charakterizuje ptáka, který hnízdo stavěl (podobně jako ve hře Poznáš, kdo jsem?). Děti přiřazují k hnízdu ptáka. Učitelka seznámí děti se zajímavostmi o hnízdě).

Stavíme ptačí hnízdo

Na igelitové plachtě leží březové větvičky, tráva, mech (děti je nasbíraly předešlý den na vycházce), seno, sláma (přinese učitelka), drátky, provázky. Učitelka předvede dětem stavbu hnízda (skroutit větvičky do kruhu, svázat provázkem). Děti se rozdělí do skupin po dvou a z vrbových větviček si staví hnízdo. Děti proplétají základní  kříž (pojem nad, pod) . S vytvořením kříže musí učitelka pomoci, dále vždy jedno dítě kříž drží, druhé proplétá větvičky. Pak si děti z vizovického těsta vykrojí vykrajovátken ptáčka, kterého dotvoří nastříháním zobáčku, ocasu a ozdobením hřebíčkem, novým kořením…Po zapečením ptáčka v troubě ho učiteka přilepí tavnou pistolí do hnízda. U fotografií (omlouvám se za kvalitu, ale nenašla jsem jiné než fotografie z výstavy a ty jsem musela zmačně zvětšit) je i náčrtek hnízda.

Polož ptačí hnízdo

Hnízda staví ptáci na různých místech. Jestřábi na vysokých stromech, sýkorky v dutinách stromů, kachny na zemi. Děti ukládají hnízda, které vyrobily, podle pokynů učitelky. Např. pod stůl, na skříňku, vedle stolu, nad židli…

Čapí klapání

Když čápi postaví své hnízdo, postaví se v něm a začnou hlasitě klapat zobáky. Děti si rozeberou rytmické hudební nástroje a opakují rytmus, který jim učitelka vyťuká.

Pracovní list: Komu patří hnízdo

K nahlédnutí na webových stránkách.

Co se objevilo v hnízdě

Učitelka položí do jednoho z hnízd (viz. Stavíme ptačí hnízdo) několik různě obarvených slepičích vajec. Ptačí maminka nakladla vajíčka. Pozorování těchto vajec (barva, tvar). Prohlížení obrázků vajec různých ptáků (barva, tvar). Učitelka vloží do hnízd, které si děti ve skupinách postavily, jedno obarvené vejce (každá skupina dostane jinak barevné). Děti hledají po třídě stejně zbarvená papírová vejce a ukládají je do hnízda. Asi po 5 min. učitelka ukončí hledání a děti si spočítají, kolik vajec stačily nasbírat.

Co do hnízda nepatří

Na velkém papírovém hnízdě jsou mimo vajíček položeny různé předměty. Děti hnízdo pozorují. Po určité době zakryje učitelka hnízdo látkou a děti jmenují věci, které do hnízda nepatří.

Vyrábíme vajíčko

Děti na nafouknutý balónek pokládají pruhy tenkého papíru, který předtím natřely lepidlem na tapety. Poslední vrstvu papíru pomalují podle skutečného vajíčka (viz.  Co se objevilo v hnízdě. Po zaschnutí lepidla balónek vyfoukneme.

Sledování CD Krtek a orel (CD – 60 Nejmilejších večerníčků)

Ptačí rodiče krmí svá mláďátka (ptáci krmiví)

Některá ptačí mláďata jsou po vylíhnutí slepá a holá – mláďata sýkorek, vlaštovek, kosů, sov, orlů, čápů… Rodiče je musí krmit, dokud dostatečně nevyrostou. Mláďata sedí v hnízdě, a jakmile se objeví některý z rodičů (který přináší potravu), vztyčí se a doširoka rozevřou své zobáčky. Učitelka položí na zem 4-5 provazů do tvaru kruhu – budou to ptačí hnízda. Děti se rozdělí do 4-5 skupin a sednou si do hnízd. Jedno z dětí jde za dveře -  stane se hadačem. Učitelka určí, které děti v hnízdě se stanou rodiči. Rodiče pak létají kolem hnízd. Kdykoli se objeví u svého hnízda, jejich mláďata – děti se vztyčí a otevřou pusy. Hadač musí poznat, ke kterému hnízdu patří kteří rodiče.

Hnízdo pro ptáky

Děti si naznačí do dolní části čtvrtky A4-5 tvar hnízda, který natřou lepidlem. Na lepidlo nasypou suchý čaj a lehce přitisknou.

Krmení ptačích mláďat

Ptačí rodiče, kteří musí krmit svá mláďata, se po celý den nezastaví. Odpočinou si až v noci. Děti se rozdělí do skupin po 3-4. Učitelka určí, druh ptáků v hnízdě. Orli budou hledat pro svá mláďata hraboše – červená kolečka. Čápi hledají zelená kolečka – žáby. Sýkorky hledají žlutá kolečka – housenky. Vlaštovky hledají černá kolečka – mouchy. Učitelka pustí vhodnou hudbu – začíná den. Rodiče vylétají z hnízd a hledají po třídě ukrytá barevná kolečka (každý pouze jedno) a odnáší je do hnízda. Jakmile přestane hudba hrát (nastala noc), všechny děti si lehnou a relaxují. Podobně můžeme motivovat zdolávání překážkové dráhy.

Ptačí maminka volá svá mláďátka (ptáci nekrmiví)

Některá ptačí mláďata po vylíhnutí vidí a mají tělo porostlé chmýřím. Jsou hned pohybliví a krmí se sami- např. kuřata, kachňata, housata…pod dohledem své maminky. Děti sedí v kruhu, oči mají zavřené. Učitelka jedno dětí pohladí – stane se kvočnou. Na povel učitelky se děti rozeběhnou a hledají si potravu. Jakmile začne kvočna kvokat, musí se děti kolem ní rychle shromáždit. Jiná varianta. Jedno dítě jde za dveře – stane se hadačem. Učitelka určí kvočnu, která chodí po třídě. Ostatní děti (kuřátka) kvočnu všude následují. Hadač pak musí určit, kdo je kvočna.

Ztracená kuřátka

Někdy se stane, že se kvočně kuřátka zaběhnou. Kvočna hned začne hlasitě kvokat a kuřátka hledat. Ztratily jste se někdy své mamince. Pokud se děti neztratily, zkusíme jim pocit navodit. Učitelka dětem tuto situaci popisuje, děti leží se zavřenýma očima a vše si představují. Nakonec se všichni obejmou. Jak vám bylo? Co jste cítili? Co asi cítí maminka?

Tuto činnost můžeme doplnit sledováním pohádky: Jak hledalo štěňátko svou maminku (CD – 60 Nejmilejších večerníčků).

Kuřátka z hnízda ven

Na povel učitelky: „Kuřátka z hnízda ven!“ se děti-kuřátka rozutečou z hnízda (lano položené na koberci ve tvaru kruhu). Slepička (určené dítě) děti chytá a vrací je zpět do hnízda. Hra končí, když jsou všechna kuřátka opět v hnízdě.

Barevná kuřátka

 Barevná kuřátka vyráběla moje sestra Jarka s dětmi. Použila k tomu zajímavou techniku. Bílou čtvrtku položíme na dno víka od krabice (např. od bot). Na čtvrtku naneseme skvrnu vodou naředěné temperové  barvy (pokud chcete více barev, bude skvrn více). Do víka dáte nakonec skleněné korálky nebo kuličky a víko začnete různě naklánět. Kuličky, které se ve víku pohybují, „roznesou“ barvu po čtvrtce v různých obrazcích. Ze čtvrtky pak vystřihnete vajíčka a z nich dotvoříte kuřátka.

Učíme se létat

Učitelka zahraje dětem na varhany tři melodie, charakterizující: 1. procvičování a posilování křídel mláďat na hnízdě; 2. první nemotorné pokusy letu mláďat; 3. plachtění mláďat ve vzduchu. Melodie spojí s pohybem. Pak střídá jednotlivé melodie a děti na ně reagují změnou pohybu.

Můj pták

Do hnízda, které si děti připravily pomocí lepidla a čaje (Hnízdo pro ptáky) si děti černým fixem dokreslí mláďata a jejich rodiče.

Na závěr každého tématického celku přečte učitelka znovu úvodní pohádku. Některá důležitá slova nahradí pípnutím. Děti tipují, které slovo do textu patří.